Lesní kurzy podle Gandalfa

„Lesní kurs jest táborem ku pozvednutí  ducha a zapálení srdcí těch, kdo věnují svou práci a úsilí v rozvoj krás a bohatosti lidské ve skautingu, a i proto je konán v prostředí lidskému srdci blízkém, v chrámu neposkvrněné přírody.“ – Lord Baden-Powell of Gilwell, 1907, tábor anglických skautů, ostrov Brownsea u britských břehů.

„Lesní kurzy jsou proto lesní, že jsou obvykle v lese.“ – Petr Filka-Lišák, 2007, Luňácká výprava, fara v Ochozi u Brna (úvodní věta z připravené motivační přednášky).

Teď vážněji :-)  Tento článek jsem napsal, abyste mohli sami posoudit, který z citátů těchto dvou skautských osobností je výstižnější.

Lesní kurzy. Co si člověk představí pod takovým názvem? Na začátku opravdu nejspíš nějakou akci, která je někde v přírodě, a účastníci se tam pravděpodobně něco učí. V zásadě je tohle pravda, ale celkový obraz je mnohem barevnější, pestřejší a zajímavější. Stačí se zeptat někoho, kdo už na nějakých lesních kurzech byl, a že je takových lidí hodně i v našem středisku. Jejich dojmy, zkušenosti a zážitky bývají zpestřením večerů, kdy vyprávějí co všechno je potkalo na tom a tom lesním kurzu. Neskrývám, že cílem tohoto článku je zaujmout tě, milý čtenáři, pro lesní kurzy. Sám jsem se na první takovou akci podíval v roce 1998, kdy jsme vyrazili v menší skupince (ve čtyřech se to lépe táhne) s Redem, Ježkem a Chemem na čekatelský lesní kurz Via Secunda. Nejdřív bych ale měl vrhnout trochu světla na pár základních pojmů.

Lesní kurz je podnik, který organizuje tým zkušených instruktorů na nějakém atraktivním místě, obvykle tábořišti se zajímavým okolím. Hlavní částí kurzu je letní běh, což je vlastně takový tábor, který je určen pro rádce, nebo pro rovery, případně pro vůdce oddílů. Tam se můžeš stát zase „obyčejným“ členem družiny, nebudeš se muset starat o žádnou organizaci, bude pro tebe připravován program, dokonce si budeš moci vybírat z různých jeho možností, a rozhodně to nebudou samé přednášky, jak si někdo může myslet. Ale o programu až později. Pro mě osobně je velmi příjemné vrátit se na těch devět dní, které letní část kurzu trvá, do role „obyčejného“ člena. Mimo této hlavní části mívají lesní kurzy ještě jarní setkání, zaměřené někdy na vědomosti, ale především na seznámení, takže na tu letní část potom jedeš už s lidmi, které znáš a víš, co od nich čekat a na koho se těšit. Některé kurzy mívají potom ještě podzimní víkend, kde se dělají nějaké zkoušky, pokud je to čekatelský kurz. Ty ale většinou nebývají těžké :-) Tolik k základní informaci o lesních kurzech.

Už je jasné, že jedním z lákadel, která LK nabízejí, je parta lidí, nejezdí sem žádní, řekněme, lenoši a bručouni, takže o legraci bývá postaráno, nehledě na spoustu kontaktů a kamarádů do budoucna. Hned je kam jet na družinovou výpravu, kde přespat v něčí klubovně, s kým vyrazit na nějakou roverskou akci... Někteří z našeho střediska zašli po návratu z LK v rozvíjení těchto vztahů ještě dál :-)

Další skvělou věcí, kterou ti lesní kurzy přinesou, je inspirace, budou se na tebe doslova valit nápady, co všechno se dá v oddíle nebo s družinou podniknout, jaké dobrodružné akce nebo hry dělají jinde, zkrátka s poměrně malým úsilím zde získáš hromadu zlepšení a nápadů do tvé další oddílové činnosti. Já jsem se vždycky z lesního kurzu vracel s plným blokem a ještě plnější hlavou :-) a už jsem se těšil, co všechno hned v září v oddíle zavedeme, jaké hry budeme hrát a co ještě dalšího vymyslíme.

A nejde jen o nápady, nahlédneš taky trochu „pod pokličku“ skautingu, dozvíš se, jaký má smysl seskupovat kluky do družin, jak které hry formují lidskou osobnost, poznáš, že se na program dá nahlížet z různých pohledů, budeš se pak mnohem lépe orientovat a vědět, co zařadit zrovna do téhle části schůzky a jak prospěšná je klukům zdánlivě drobná část programu... mně osobně tohle dodalo velkou motivaci, po lesních kurzech jsem začal té práci víc rozumět. Dozvíš se, co je to dramaturgie, jak vést akci tak, že kluci (holky) budou čekat na Tvé každé další slovo, jak získat pozornost a autoritu, jak se kouzlí atmosféra.... Můžeš se naučit jiné techniky práce s kůží, speciality s ohněm nebo na vysokých lanech, ovládnout bumerang, GPS či základy tai-či – to všechno jsem už viděl na lesních kurzech!

Lesní kurz nabízí ovšem samozřejmě také zážitky! Výjimkou není dobrodružství, simulační a inscenované hry, hlučné bojovky s nasazením i klidné, ale o to působivější momenty, a ještě mnohem víc věcí, na které budeš dlouho vzpomínat.

A konečně, lesní kurz je pro člověka přínosem, i kdyby žádnou družinu nevedl či dokonce ve skautingu vůbec činný nebyl. Přinese Ti mnoho podnětů, budeš mít příležitost si utřídit myšlenky, plány a priority, budeš moci srovnávat, možná že díky atmosféře na kurzu v sobě objevíš něco, co sis dřív neuvědomoval nebo se nadchneš pro věc, která Ti ještě včera připadala nedůležitá... Kdo ví? Lesní kurz přináší i možnost osobního duchovního rozvoje, záleží na každém, zda bude mít chuť nechat se inspirovat.

Lesních kurzů je několik druhů, základní jsou „rádcovské“, kde jde (mimo všeho, co jsem psal výše) o vedení družiny, je to třeba Tábor svatého Jiří nebo různé další kurzy, i regionální. Jsou i rádcovské kurzy, které lesní nejsou, mohou být samozřejmě také kvalitní, ale přeci jen, tábor je tábor...

Dost často jezdíme na kurzy „čekatelské“, kde je mimo vší inspirace, kontaktů a zážitků možnost složit čekatelskou zkoušku, ta nebývá nijak složitá, zvláště pro toho, koho to v oddíle baví a má už pár zkušeností. Tyto kurzy jsou už určeny pro trochu starší osazenstvo, kolem 16-18 let, a díky tomu může program být ještě zajímavější a přínosnější. Nelze říct, že by tu obecně převažovaly přednášky a isnpirace pro oddíl nad zážitky a hrami, záleží, jaký kurz zvolíš. Každý LK je něčím specifický, zvláštní a výjimečný. Nabídka je veliká, každý rok bývá 5-10 kvalitních kurzů a je z čeho vybírat.

 Kurzy „roverské“ mívají v programu umění vést družiny či oddíl mladších členů potlačeno (i když jsou i výjimky), a větší důraz bývá kladen na program roverských kmenů a možnosti spolupráce.

Já sám ti můžu, milý čtenáři, v případě zájmu poskytnout informace o kurzech, na kterých jsem měl možnost být, což (mimo zmíněného Via Secunda) byl i roverský lesní kurz Sursum (2000, s Třískou), vůdcovský Oikos (2001, s Ježkem) a Ekumenická lesní škola (2002, s batohem). Na Sursumu jsem poznal, co je to „simulační hra“, takže hned poté se v našem oddíle objevily naše vlastní, Oikos byl doslova tryskajícím pramenem nápadů do vedení oddílu, a ELŠ mi umožnila nejvíc ze všech kurzů právě takové utřídění myšlenek a postojů, o jakém píšu v tomto článku.

Je to samozřejmě pouze můj názor, ale já mám s lesními kurzy jen ty nejlepší zkušenosti, snažím se na ně každý rok „poslat“ co nejvíc kluků z oddílu, s nimiž bych rád do budoucna počítal a vím, že se vracejí s hezkými vzpomínkami a nadšením do dalších akcí. Kam se podíváš ty? :-)

Gandalf